Login

News

Akce

Expedice DIR-CZ Florida 2002 - výprava do jeskyní severní Floridy

Vydáno dne 25. 11. 2002

Autor: Radek Šmok

Na přelomu října a listopadu 2002 se členové DIR-CZ vydali za potápěním do jeskyní na severní Floridě. Samotné potápění nebylo jediným cílem, jedním z dalčích úkolů bylo vzdělávání, navázání kontaktů s lidmi z WKPP a získání kvalifikací pro potápění s polouzavřeným okruhem rebreatherem Halcyon RB-80.

Na Floridu odcestovalo celkem 6 členů teamu ve dvou skupinách s rozdílem jednoho dne. Celkem pozitivně hodnotíme sedadla v letadle Alitalia, kde jsem si v turistické třídě bez problémů natáhli nohy. Po příletu do Miami a vyřízení pronájmu automobilu proběhl přesun na sever Floridy, což je cesta dlouhá cca 10 hodin. Během přesunu jsme se zastavili na krátkou navštěvu u našich přátel Jitky a Jakuba v Tampě.

 

Pro první ponory jsem si vybrali nejbližší lokalitu - Peacock Springs. Jeskynní systém Peacock Springs leží na území stejnojmenného státního parku. Možností ke vstupu do systému je několik, v době našeho pobytu bylo možné se potápět dvěma vstupy, Peacock I a Orange Grove Sink. Systém má ještě běkolik dalších "sinks", které se používají jako nouzové výstupy v případě potřeby. To proto, že výstup je velmi těžký(Chalenge Sink, Pothole, Water Hole), nebo je jeho okolí velmi erozivní, takže byl dočasně zakázán přístup (Olsen Sink).

Pro první vstup jsme si vybrali Peacock I. Přístup do vody je celkem jednoduchý. Po kontrole výstroje na hladině Dan zjistil, ze mu zatéká do světla, proto od ponoru ustoupil; pokračovali jsme Honza a já. Po zanoření a vyvázání vodící šňůry jsem začali sestupovat do jeskyně s měrem k Olsen Sink. Vstupní část je široká a nízká puklina sestupující do cca 18m, kde se jeskyné otevírá. Po několika metrech narážíme na fixní šňůru, jejíž začátek je označen tabulí varující před vstupem do jeskyně bez předchozího jeskynního tréninku. Vyvazujeme primární cívku a dále pokračujeme po "fixu". Jeskyně je v této části velmi široká, odhadem cca 15m, na výšku jistě 5m, viditelnost cca 30m (pro nás nekonečná:-). Po chvíli plavání dorážíme pod Pothole Sink, kde je nutné udělat první přemostění (jump), protože pod "sinks" je standartně fixní šňůra přerušena. Jako varování leží poblíž "fixu" kosterní pozůstatky nejakého většího zvířete (snad jelena), které pravděpodobně uvízlo v sinku, čímž byl jeho osud zpečetěn.

Po přemostění jsem pokračovali dále až do Olsen Sink (vzdálenost cca 500 metrů od vchodu), kde jsem se obrátili a vraceli nazpět. Krátce po obrátce mi světlo zablikalo a zhaslo. Oživit se mi jej nepodařilo, takže jsem zpáteční cestu podnikl na záložního Scouta. Vzhledem k podmínkám v jeskyni to nebyl žádný problém. Po vynoření jsem zjistlil, že kapacita Pb baterií je nedostačující, takže jsem u Billa koupil nové články a v jeho dílné jsem si akublok problémů opravil. Při dalších ponorech jsem již problémy se světlem neměl. Z Peacock I celý team jestě celou řadu dalších ponorů směrem k Olsem Sink a ještě dále směrem k Orange Grove Sink.

Za zmínku jistě stojí ponory z Peacock I směrem na Water Hole, což, hlavně v části poblíž Water Hole, pravděpodobně není častým cílem potápěčů. Běžně se tato trasa potápí jako "traverz" (tzn. 2 ponory, z každé strany jeden). Prvních cca 100m se pohybuje v hloubce mezi 5 a 10 metry, poté chodba klesá až do hloubky 20m. pokračuje tunelem zvaným Peanuts Tunnel směrem k Olsem Sink, odkud jsme po pár stech metrech odbočili vlevo směrem k Water Hole. Odtud se jeskyně jevila jako "málo potápěná".

Pokračovali jsme dále. Po odbočení se jeskynní chodba zmenšuje a ve vodě plave více částic. Čím více jsme se přibližovali k Water Hole, chodba se stále zmenšovala a bylo nutné dávat stále větší pozor na kalné dno. Ve Water Hole jsme se nevynořovali, protože výstupní část byla plná větví, kterýmy jsme na sebe strhli kal, takže viditelnost klesla až na nulu. Po výměně hmatových signálů ve trojici jsem se obrátili k cestě nazpět. Během návratu pořídíl Mirek celou čadu filmových záběrů. Během poslední části ponoru, kdy jeskyně vystoupila do cca 6m a začala mírně klesat až na 8m jsem měl problémy s vyrovnáním přetlaku ve středouší, což mi působilo velké problémy. Nakonec pod tlakem se vše uvolnilo a mohli jsme v klidu pokračovat k východu. Celý ponor trval skoro 160 minut, konfigurace 2x104 cuft plus 1x 80 cuft EAN 34. Vzdálenost něco málo nad 1 km. Absolvovali Dan Jiroušek, Mirek Kalousek a já.

Další sérii ponorů jsme podnikli z Orange Grove Sink, což je dle ného názoru nejhezčí vstup systému Peacock Springs. Od hladiny byla voda hodně vykvetlá, zbarvená do zelena s mininální viditelností, která se zlepšila až u vstupu do jeskyně v hloubce cca 16m. Hned u vstupu je varující pomníček nejaké dívky, který je více než výmluvný. Po uplavání asi 20m narážíme na běžné varování pro potápěče bez jeskynního výcviku. Vyvazujeme primární cívku a pokračujeme dále. Profil jeskyně je přibližně 1m na výšku a 2m na výšku. Stěny jsou úžasně bílé, což je velmi vhodné pro filmování. Plaveme směrem k Chalenge Sink, který je vzdálem cca 600m od vchodu a je to první sink po cestě směrem k Peacock I. Z Orange Grove Sink podnikáme opět celou řadu ponorů.

Jako završení potápění v systému Peacock Spring jsme absolvovali tzv. Velky traverz z Orange Grove Sink do Peacock I bez vynoření. Cestou jsme proplavávali Chalenge Sink, Olsem Sink a Pothole, v všch sinks bylo nutné dělat přemostění. Vzdálenost nezi Orange a Peacock I je 1.600 metrů. Celý ponor trval 108 minut.

Peacock Springs systém je velmi rozsáhlý a pro kompletní odpotápění by bylo třeba mnohem více času, než kolik jsme měli k dispozici. I kdyz jsme zde provedli během našeho pobytu nejvíce ponorů, stále ještě nám zbývá celá řada možností pro příště. V tuto chvíli jsme se věnovali dalším zajímavým jeskynním systémům.